Střípky osudu (5) Trest

15. april 2012 at 18:27 | Şimi Maple |  Střípky osudu
KAPITOLA PÁTÁ → Trest


Lektvary měli Nebelvírští spojeni se Zmijozelem.Já měla jako na potvoru zpoždění, kvůli tomu že mě zdrželi mí spolužáci.Někteří dokonce chtěli abych jim doslova vyprávěla jak se k té facce dostalo.Zadýchaně jsem vběhla do učebny a jak na potvoru tam Snape už byl.Ustal v mluvení a všichni se ke mně otočili.
"Omlouvám se pane.."
"Strhávám Nebelvíru pět bodů.A ať se to už neopakuje slečno Potterová.Sednout!"
Usedla jsem na konec učebny a dávala pozor.
"Jak jsem už říkal, v mích hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani žádná přihloupá zaříkadla..Pokud jste aspoň trochu nadaní v lekvarech mohu vás naučit jak připravit ty nejtěžší lektvary,jedy či živou smrt.. Pokud ovšem patříte mezi stádo tuplohlavců které musím obvykle učit nebudu se ani snažit" odmlčel se a přejel pohledem celou třídu "dneska se pokusíte připravit lektvar na straně 10 v učebnici.Pusťte se do práce, máte na to ještě 45minut."
Vytáhla jsem si učebnici a nalistovala příslušnou stránku.Nevypadalo to na těžký lekvar.Šlo tam hlavně o přesnost.Nachystala jsem si potřebné ingredience a pustila se do práce.Neušlo mi že Snape víceméně pozoruje jenom mě.Nevšímala jsem si toho a plně se soustředila na práci.
"Posledních 10minut!"
Můj lekvar měl přesně ten odstín co popisovali v učebnici.Teď už zbývalo jen přidat tři kousky zázvoru a 2x promíchat proti směru ručiček aby se zbarvil do pomněňkové modré.Učinila jsem tak a opravdu.Můj lekvar byl teď jako pomněňky.
"Konec! Odlijte své výtvoru do skumavek podepsané vaším jménem.Příští hodinu vám řeknu vaše známky."
Soustředěně jsem nalila svůj lekvar do skumavky a odnesla ho profesorovi.Ten ho ode mě převzal aniž by něco řekl.
Šla jsem si uklidit věci a vyrazit na další hodinu.

Dnešní první školní den proběhl v pohodě.Tu ztrátu 5 bodů,které mi strhl Snape za pozdní příchod, jsem vynahradila tím, že jsem pro naší kolej získala bodů 10, které nám přičetl profesor Kratiknot za to že jsem jako jediná zvládla kouzlo Vingardium Leviosa.Teď jsem však odevzdaně scházela do sklepení abych si odpykala trest.Měla jsem ještě 10minut, ale nehodlala jsem nic riskovat.Ten jeho pohled za můj dnešní pozdní příchod mi opravdu stačil.
K jeho kabinetu jsem dorazila přesně v 8.Zaklepala jsem na jeho dveře ten mi okamžitě otevřel.
"Slečna Potterová.Aspoň že tentokrát jste přišla v čas.Pojďte dál" pokynul mi dovnitř.
Vstoupila jsem a rozhlížela se.Bylo to tu všemožné jenom né přítulné.V poličkách které pokrývaly stěny byly různé skleničky ve kterých plavaly různé potvory.Něco vypadalo dokonce jako mozek.
Snape mi ukázal na židli naproti jeho stolu a já se posadila.Sám usedl naproti mně a ruce si položil na stůl.Zaujatě jsem ho pozorovala a vyčkávala co se bude dít.
"Jak vás to jen mohlo napadnout ?" zeptal se mě klidně.
"Urážel mou rodinu."
"To vám nedává právo mu dát facku!"
"Nebudu nečinně poslouchat takové žvásty které on říkal!"
Už mi na to chtěl něco odpovědět když se ozvalo další zaklepání.Vzhlédl ke dveřím a vyzval dotyčného dovnitř.Zvědavě jsem se otočila a překvapeně jsem vyskočila na nohy.
"Co ty tady děláš?"
"Odpykává si trest stejně jako vy slečno Potterová."
Draco jen něco zabrblal, ale nespouštěl ze mě oči.
"Takže k vašemu trestu..Budete přepisovat tahle stará lejstra.Inkoust je na mnoha místech už vybledlý.Neskončíte dřív než vám dám volno.A žádná kouzla! Pusťte se do toho" a položil na stůl plnou krabici pergamenů. Odešel pryč a zanechal nás tam o samotě.
Povzdechla jsem si a vzala první pergamen.Z druhé hromádky jsem si vzala čistý a pustila se do přepisování.Draco seděl na druhé židli vedle mě a pořád mě jen pozoroval.Dobrou chvíli jsem se ho snažila nevnímat, dlouho jsem to však nevydržela.
"Hodláš pořád jenom čumět, nebo taky něco dělat?" zeptala jsem se ho trpce.
"No, záleží na tom co dělat" pronesl a vstal ze židle.
"Tak třeba opisovat."
"To se mi zrovna moc nechce.." přešel k mé židli a opřel se o opěradla.
"To máš blbý.Jseš tu aby sis odpykal trest Malfoi."
"Ne, já tu jsem kvůli něčemu ůplně jinému.." a políbil mě.
Okamžitě jsem ho od sebe odstrčila a vstala taky.
"Co si myslíš že děláš?" zaútočila jsem.
"To, po čem toužím od první chvíle co jsem tě spatřil!"
Nevěříčně jsem se na něj dívala a začala couvat protože ke mně zase vykročil.
"Nech toho prosímtě."
Neodpověděl jenom pokračoval v chůzi.Otočila jsem se a rozeběhla ke dvěřím.Zděšeně jsem zjistila že jsou zamčené.Snape se zřejmně chtěl ujistit že neodejdeme dřív než nás propustí.Kmitala jsem pohledem sem a tam a hledala únikovou cestu.Jenže jediné dveře které tu byly jsou zamčené.Můj plán byl prostý, nepodlehnout dřív než se vrátí Snape.
"Ale no tak Tanyo .. Nemusíš se bát.." řekl mi když jsem poodběhla zase ke stolu.
"Nebojím se!"
"Tak zůstaň chvíli na jednom místě..Dokaž že jsi statečná!"
Věděl přesně co udělat.Zůstala jsem tedy na místě.Došel až ke mně a já potlačila nutkání před ním zase couvnout.Dívali jsme se do očí a on se mě zase pokusil políbit.Tentokrát jsem necouvla ale odstrčila ho.
"Proč?" kroutil hlavou.Pak z ničeho nic energeticky ke mně znovu vykročil a pevně vzal kolem pasu.Nevnímal moje "ne" a položil na stůl.Bránila jsem se, ale to ho zřejmně ještě víc povzbuzovalo.Když jsem chtěla začít křičet umlčel mě vášnivým polibkem. Když v tom se otevřely dveře kabinetu a dovnitř vešel Snape.Draco mě polekaně pustil a já se mohla postavit.
"Pane profesore!" vykřikla jsem vděčně, opravdu jsem byla ráda že vešel.
"Ticho!Místo toho abyste si odpykávala trest se tady muchláte s mladým Malfoyem slečno Potterová!"
"Ale to není vůbec pravda! Já se bránila on po mě vyjel!"
"TICHO! Zítra si trest oba dva zopakujete a pozítří zrovna tak ! Až do konce týdne !"
"Pane profesore!! Poslouchejte mě, prosím! Já-"
"Řekl jsem ticho! Odečítám Nebelvírů 5 bodů! A pokud ještě něco řeknete bude to dalších 15 !"
Zděšeně jsem hleděla na Snapea.Pak jsem svůj zrak ztočila k Dracovi a znechuceně ho zase odvrátila.Opravdu jsem se nemohla dívat na to jak se triumfálně usmívá.
"A teď spát!Oba dva! Zítra vás tady čekám zase v 8."
Rychle jsem vyběhla a tryskem běžela až do naší společenské místnosti.Zastavila jsem se až před Buclatou dámou abych jí mohla říct heslo.Ochotně mě pustila dovnitř a já vyčerpaně padla do pohodlného křesla u krbu.Okamžitě jsem usla.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Čteš si moji/e povídku/y?

ano 35.7% (20)
ne 33.9% (19)
začnu 30.4% (17)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement