October 2014

Don't you forget about me..

18. october 2014 at 12:18 | Simi Maple |  Citové chvilky

Mom's sick, she say she cant get up.
My little brother is getting hungry.
I must go to the village and ask for some food, would you help me?
-Sure Connie, I'll help ya.
-I always feel good when you're with me.
-You're my friend Connie.
-Are you always gonna be there when I grow up, are you?
-Cross my heart.

Uvažovali jste někdy nad tím jaký vedete vlastně život? Jestli neubližujete lidem kolem sebe ? Jste šťastní? A jsou šťastní lidé kolem vás? Jsou šťastní ve vaší přítomnosti?
Zkuste si představit že tu nejste..Kolik lidí které znáte by vás oplakalo? Kolik lidí by na vás vzpomínalo? Kolika lidem byste chyběli? Kolik dobrých skutků jste udělali, že lidé budou mít důvod na vás vzpomínat v dobrém?Vzpomínat na společné zážitky?

Don't you forget about me, don't you forget about me.
We were soft and young, in a world of innocence.
Don't you forget about me, don't you forget all of our dreams.
Now you've gone away, only emptiness remains.

Každý z nás vede život tak jak uzná za vhodné..Někdo se vydává po cestě dobra,lásky,přátelství,ochoty..Někdo jde po cestě samoty,nenávisti,neochoty,závisti... Je pouze na nás jakou cestou se vydáme..A vždy můžeme naší životní cestu změnit. To je na tom to krásné.Vždy se můžeme změnit, je to pouze na našem vnitřním boji.Naše rozhodnutí,náš život..

-I always feel good when you're with me.
-You're my friend Connie.
-Are you always gonna be there when I grow up, are you?

Kolik máte lidí kolem sebe, o kterých víte že jsou ti praví? S kterýma máte ty nejkrásnější zážitky? Kteří s vámi prožívali těžké chvíle, byli tu pro vás vždy když jste to potřebovali? Nevykašlali se na vás když jste nejvíce potřebovali jejich přítomnost? ...

Don't you forget about me, don't you forget about me.
We were soft and young, in a world of innocence.
Don't you forget about me, don't you forget all of our dreams.
Now you've gone away, only emptiness remains.

Pokud takového přítele máte, zamyslete se jak se k němu chováte vy. Jste k němu stejně laskaví? Vážíte si ho ? Přejete mu jenom to nejlepší, ikdyž by to znamenalo že bude lepší jak vy? Nevyužíváte jeho přátelství pro svůj prospěch? Nebo neberete jejich chování vůči vám jako samozřejmnost?Pak budete jen hořce litovat o koho jste přišli,koho si nevážili a kdo při vás stál.

Don't you forget about me, don't you forget about me.
Don't you forget about me, don't you forget about me.
We were soft and young, in a world of innocence.
Don't you forget about me, don't you forget all of our dreams.
Now you've gone away, only emptiness remains.
Don't you forget about me.
We were soft and young, in a world of innocence.
Don't you forget about me.
Don't you forget about me.

Nikdy nevíte co se stane za pár minut,zítra nebo za pár let.Nikdy nevíte kdy o takového přítele můžete přijít.Nebo kdy oni příjdou o vás.Zkuste žít tak, aby každý kdo vás znal si řekl "škoda dalšího dobrého člověka," a nikdy jste z jejich srdcí,vzpomínek už nezmizeli..Žili s nimi nadále, ikdyž ne fyzicky.. Proč se vydat tou druhou cestou?A zanechat po sobě pouze spoušť,nenávist,pohrdání?Myslíte že na vás někdo bude vzpomínat v dobrém,nezmízíte z jeho srdce i za několik let,desítek let? A co až zemře i ta malá hrstka lidí která vás měla v paměti ? Co pak? Udělali jste něco pro ostatní? Udělali jste něco, co vás bude připomínat i další generace? Pomohli jste někomu kdo o vás bude vyprávět dál? Nebo jste žili celý život jenom ve svém vlastním já,nikdo jiný vás nezajímal?
Definitivně zemřete až nebude nikdo, kdo by na vás vzpomínal s láskou.


Titulek mě nenapadá

16. october 2014 at 19:00 | Simi Maple |  Zápisky ze života
(pro milovníky ERA [Era je francouzský hudební projekt vytvořený Ericem Levim, jehož písně založené na kostelních chórech 
mají texty psané v jazyce blízkému latině. Nejbližším žánrem tohoto projektu je New age, hudba je mixem klasické hudby, opery,
gregoriánských chvalozpěvů a rocku.] zdroj )
 
Mám v hlavě úplně vygumováno..A to fakt.Chci napsat nějaký smysluplný článek, ale opravdu netuším o čem, nedokáži se soustředit.Mám školy už po krk, každý den píšeme minimálně dva testy, a po dnešních čtyřech písemkách jsem už vážně úplně mimo a pomalu ani nevím jak se jmenuji.
A to nemluvím o tom, jak jsem jeden test zkazila tak moc, že z něj budu mít za, jak říká náš pan učitel matematiky, plný počet. (pro ty co nepochopili - za pět) Aneb tak to dopadá když máte opravdu studentské okno.
Ono to bylo totiž tak, že včera jsem se dozvěděla, že dneska budu psát ze 4 předmětů.Zrušila jsem si kvůli tomu i brigádu..Jenomže když jsem přišla domů, nebylo mi dvakrát dobře, tak jsem si šla lehnout.Ovšem to bych nebyla já, kdybych se neprobudila až kolem sedmé večer, a nezjistila že absolutně nestíhám..Naučila jsem se pouze dva předměty,třetí jsem se doučila ráno v autobuse a ten čtvrtý jsem nechala být - však ono to nějak dopadne.
Dopadlo.Ale úplně jinak.Ten na kterém mi záleželo úplně nejvíc jsem právě domrvila za plný počet, ten co jsem se učila ráno by měl být za jedna,nejhůře 2.Třetí (geodezie) by na tom měla být podobně a poslední TPR na které jsem se vykašlala asi za 3..

Dokonce mě to včera tak bavilo(čtěte to ironicky), že jsem to v půl 10 večer zabalila a začala jsem si uklízet pokoj :D Takže sice jsem měla pokoj ulizený,šla spát v jedenáct, ale škole jsem moc nedala...

A teď mě to štve, ale člověk s tím už nic nenadělá,minulost nezmění.Zítra mám díkybohu praxi takže se nemusím učit vůbec nic, ale příští týden bude pěkně hektický.Jenom teď už vím, že budu psát deset písemek, a to se ještě nabalí během týdne další.Achjo.A to jsem chtěla v tuto sobotu jet s koněm na hubertku...Smůla, sobotu strávím v knížkách jinak bych se z toho osypala a průměry v předmětech by šly hodně rychle nahoru :(

Aneb pak nemají být studenti ve stresových situacích...

Ale trošku změním téma.Předevčírem jsem měla další jízdy v autoškole, a už jsem jezdila mimo ohraničený prostor.Nejdříve po nějaké menší dědince.No to zase dopadlo.Já si prostě nezapamatuju že když zastavuji musím hodit blinkr,ne a ne a ne.Ale couvat jsem už zacouvala krásně,dokonce se i otočila při couvání.Ale stejně jsem se nevyhla klasickému trapnému momentu - chcípnutí na křižovatce.Musím říct, že ty tři auta za mnou ze mě musely šílet :D No co, jsem baba co se učí řídit, tak tichučko.

Mám teď zase období kdy bych neváhala ani minutu a vrátila se do historie.. Mě to prostě nepřestane fascinovat.Miluju to období!Jenom ta představa že jsem někde na plese, v těch nádherných šatech,škraboška na očích a tančím .. ♥
Jo, mám poněkud zvláštní přání,což o to.Každý má pro něco slabost.Mou slabostí je právě to historické období,konkrétně 17.-18.stol. Co bych dala za to, zkusit si prožít alespoň jeden den, v této době v nějakém vyšším postavení...Představa která zůstane navždy představou a mě nezbývá nic jiného, než jen snít jaké by to mohlo být :) Ještě že má každý člověk svou fantazii kterou mu nikdo vzít nedokáže.

Takový můj malý skromný sen.. Odolávám už hezkou řádku let, ale jednou si ji pořídím.A rozhodně to pro mě nebudou vyhozené peníze, pro mě to má cenu mnohem větší..

Sen: stará budova a učitel matematiky

13. october 2014 at 20:42 | Simi Maple
Už delší dobu uvažuji nad tím, že si budu zapisovat své sny..Jsou někdy opravdu fantasmagorie a mě neuvěřitelně baví nad nimi potom přemýšlet a zaobírat se jimi.Výklad snů neumím ani nenavštěvuji, ale prostě mě to zajímá :))

Tak třeba dneska jsem přišla domů úplně tuhá a zalomila jsem to u ntb po 4té odpoledne do 7 večer.

Zdálo se mi, že jsem byla v nějaké staré budově, vypadalo to jako rozestavěná obří chátrající budova,plná lešení a stavebních nářadí..Byla jsem tam já,nějací dva neznámí kluci a nějaká holka.A pořád jsme se schovávali a utíkali..Bylo tam plno lidí a všichni proti nám šli.Mezitím se nám ta holka nějak ztratila a zůstala jsem jenom já a ti kluci.Obešli jsme nějaký sloup a v tom se proti nám vyřítil bagr.Kluci na mě začali řvát ať šplhám nahoru po tom lešení.Tak jsem šla, ale to lešení mělo strašně ostré hrany a zařezávalo se mi do prstů a do dlaní...S obtížemi jsme vyšplhali nahoru všichni tři a gratulovali jsme si že jsme to zvládli.Pak se tam ale objevil můj učitel na matematiku, tělák a biolu zároveň (on tež neví co všechno by učil..) a já se šíleně vyděsila.Šel suveréně ke mě a chytl mě za ramena a díval se mi do očí.Koukala jsem na něj vyděšeně ani jsem nedutala, a kluci taky stáli jako přikovaní a v tom začal mluvit ten učitel mým směrem, že mám 2 možnosti..Buď že se nechám zabít teď hned, nebo se pokusím utéct, ale že musím počítat s tím že proti nám půjdou a to dost tvrdě..Potomhle jsem se šíleně rozbrečela, sklonila jsem hlavu a koukala na své pořezané dlaně až do masa (opravdu nechutný pohled..nesnáším otevřené rány - chce se mi z toho zvracet) a ten učitel mě začal utěšovat že to bude dobrý,že mám šanci, ale musím se rozhodnout rychle..Hladil mě po vlasech a po zádech (psycho ne?On mi naférovku řekne že mě zabije a pak mě utěšuje!) a vím že trvalo strašně dlouho než jsem řekla že to teda zkusím..Poslední co jsem viděla bylo jak kluci za mnou vyrazili dopředu a učitel mě postrčil za nimi.

V tom jsem se s hrůzou probudila, nevěřícně jsem koukala na své dlaně a snažila jsem si uvědomit že to byl jenom sen a že tam ty řezné rány prostě nejsou!:D Neumím v tom vůbec najít smysl..Ale bylo to poprvé co proti mě někdo fakt šel že mě chce zabít, a rovnou tolik lidí :D

Takže tak nějak doufám že sny se neplní, ikdyž se mi už stalo že se mi sen opravdu vyplnil, ne přesně, ale jisté zásadní věci se opravdu staly..Čehož se někdy i bojím, protože mé sny nebývají zrovna šťastné :) A co vy a sny?Pamatujete si je? Já si za jednu noc dokážu zapamatovat i 3sny, jednou jsem si pamatovala 4, ale to byly jen malé kousíčky..Často o však bývá jenom jeden nebo dva.Naopak opravdu nenávidím bezesné noci!A noční můry jsou u mě taky běžné, naštěstí ne nějak psycho že bych se klepala ještě po zbytek noci, ale nic příjemného to taky není...Člověk se musí naučit rozeznat kdy je sen a kdy už se probudil a je realita.Ovšem co opravdu nemám ráda, je to, když se mi zdá hnusný sen, já se probudím a po tom snu ještě mám halucinace.To se mi často stává že místo našeho fíkusu vidím postavu co na mě kouká,nebo někoho kdo se nade mnou sklání..Nejednou jsem tak už v afektu vyděsila samu sebe, a v uctihodné rychlosti buď vyskočila z postele,posadila se nebo přeskočila na druhou stranu postele :D :D

Když tančit tak pořádně.

12. october 2014 at 22:35 | Simi Maple |  Zápisky ze života
Po dnešní lekci v tanečních jsem udělala rozhodující krok - řekla jsem partnerovi že to dál nejde a požádám o změnu partnera na asistenta.
Je mi jasné že si o mě myslí jaká jsem vypatlaná kráva a kdesicosi, ale promiňte mi, že se chci naučit tančit,chci si to užít a ne vyhodit přes 2tis zato že si nechám došlapat nohy a zkazit si tak celý večer.
Možná jsem krutá, připouštím.Ale holt mi došly nervy.Potom co jsem si půlkolonu užila opravdu neskutečně,zjistila jsem jaké to je opravdu tančit,smát se přitom od ucha k uchu,hecovat se do lepších výkonů právě s asitentem, to byl dneska opravdu propadák.Určitě v tom mám chyby i já,já to vím.Ale právě proto že si je připouštím a chci se jich zbavit, jsem se tomu postavila čelem.A upřímně řečeno je mi opravdu jedno co si ten druhý teď o mně myslí,nebudu trpět na úkor jiných, to fakt ne.A vůbec, jemu taky prospěje asistentka.Takhle bychom se akorát brzy zabili.


(Ty naše vlasy :D:D Naštvané po lekci, Klár totiž prožívala to samé :D ale ta úplně rezignovala chuděra :D To byl takový ten úsměv "už je konééc" :D a můj budoucí partner jenž nám po celý večer dodával energii a útěchu :D)

Jediné co mě drželo nad vodou byla právě Klár, má totiž to samé ne-li horší, protože ta už to chudák trpí několikátou lekci.Kdybyste viděli ty pohledy co jsme na sebe povzbuzivě házely při "tancích" tak je vám vše jasné.Nejlepší pak byl ke konci už vážně rezignovaný výbuch smíchu přes celý sál, když se naše "velmi nadšené" pohledy střetly :D :D
Ono je vážně, ale vážně úplně na nic, když to v páru prostě neklape.Jinak řečeno když se chcete učit, ale nemůžete protože to holt s tím druhým nejde.Nemůžete vystát jeho přítomnost (a že je fakt blízká!) a neumíte se uvolnit,nebo chcete, ale ten druhý vás brzdí.Ale škoda slov, díkybohu už je to za mnou,mám tu nejskvělejší náhradu a učitele a toho se už nevzdám ikdyby trakaře padaly :D

A jo jsem krutá.Ale teď si konečně ty taneční užiju tak, jak jsem si užila půlkolonu.

Je to krátký článek,plný zášti, ale nedivte se mi.

Taneční půlkolona je za mnou

11. october 2014 at 18:08 | Simi Maple |  Zápisky ze života
Přestanu myslet na jednu zásadní věc která mi trošku zkazila celý večer,odsunu ji do pozadí a nechám mluvit mé nadšené já. (nechala jsem tam totiž omylem kytku :/ :DD)

Pochopte..Nemohla jsem si odpustit fotku s natáčkami! :D

Tak začnu hned od začátku.To začalo vskutku perfektně - přišli jsme 5minut před zahájením a já minutu před začátkem scháněla toho asistenta s kterým budu tančit...Celá nervózní si odchytnu mého bývalého spolužáka co je mezi asistenty a ten na mě vybalí "No vidíš to?Dobrá otázka!" To mě teda dostalo že jsem znervózněla ještě víc, ale začala jsem se smát :D A v tom Chlopčík zahájil půlkolonu a začal kecat pro rodiče a pozvané :D Kamarád si mě zavolal že mám přijít k němu a hlavnímu asistentovi, tak jsem se musela zvednou a jít k nim - ještě štěstí že jsem nebyla na opačné straně sálu už tak mi stačilo těch 5metrů jak na mě všichni,včetně Chlopčíka, čuměli co dělám :D Tam na mě čekal "vedoucí asistentů" a :"No já jsem myslel že už nepříjdeš!Já toho partnera odvolal!" Tak to jsem na něj hleděla jako vyoraná myš :DDD Nakonec to dopadlo tak, že jsem tančila právě s mým bývalým spolužákem a jsem za to nesmírně vděčná,ikdyž byl náš výškový rozdíl dobrých několik desítek cm :DDD

Kurňa lidi já si zatančila jako nikdy.Luxus,paráda,dělo,perfektní,uááá ♥ Neuvěřitelně moc šlo vidět že to prostě umí a celou dobu mě vedl a já se jenom nechala vést a užívala si to :3 Ještě teď chrochtám blahem :DD Všechny tance nám šly, kroky mi vycházely,nic jsem nepletla jako na normální lekcích s mým partnerem, a když jsem na chvíli popletla kroky tak mě hned podržel a já se chytla.Prostě, můj bože,prosím pošli mi kluka co umí tančit,děkuji.

Alespoň mám fotku té kytky no..Achjo mě to tak mrzí že jsem ji tam nechala :( A můj skvěle vysoký partner :D Trošku rozdíl co? Asi jsem krapet malá :D Zasekla jsem se ve vývinu :DD Ale těžko bych mohla mít lepšího tanečníka :3
více v celém článku

Dny utíkají jako splašené!

9. october 2014 at 14:06 | Simi Maple |  Zápisky ze života

Už je to zase týden co jsem psala naposledy..Achjo,pořád si nemůžu zvyknout že to tak utíká!A ani nevím kde začít..
Tak začnu 5tou lekcí v tanečních kterou jsem měla minulou neděli.
Trénovali jsme na půlkolonu která mě čeká zítra..Zdeněk chlopčík nám dal teda pořádně do těla.Ke konci dvouhodinovky jsem už opravdu docela trpěla s nohama,nárty mě z těch podpatků bolely jako šílené.Jsem vážně zvědavá, jak zítra přežiji od 6 do 10.Navíc můj taneční partner nemá čas, takže budu tančit s klukem kterého neznám, ani jsem s ním nepromluvila půl slova.Super ne?Už se vážně "těším".
(Jsem ta v tyrkysových šatech)

Jinak mám teď místo školy celý týden praxi.Je to od 7 do půl 3.Takže taky zabitý den..V úterý jsme odplévaly záhon s růžemi, takže mám celou pravou ruku doškrábanou jako bych bojovala s naší kočkou.Vskutku krásný pohled.To mi připomíná že naše kočka učí lovit její poslední kotě.A né že by ji učila lovit myši, ona hned zvýší laťku na ptáky, ti ji přestanou stačit, tak ji zaučuje jak lovit krtky a když ani ti už nestačí, tak si ulovila rovnou celého zajíce.Divná kočka.Ale kdo může říct že mu kočka loví oběd a přináší až před dveře? :DD
Včera jsem měla na praxi vedoucího s kterým si rozumím a pokaždé s ním kecám o hokeji.Máme stejný humor a témata takže ta praxe utíkala hodně rychle.Ale prý jsem "až vyzývavě drzá" což mi řekl za ten den asi 6x.Nepočítám to že po mě házel plevel a hlínu.Ale já jsem pouze upřímná! :D Stihl mě vyzkoušet od zeměpisu,dendrologii,školkařství přes biologii a završili jsme to tím že mě zkoušel z tématu koně (např.která země posílala nejvíce koní do fronty a kolik jich tam zemřelo,jakou max. výšku musel mít kůň aby mohl pracovat v dolech a jaký nejvhodnější věk...) Čekala jsem že mě bude zkoušet z novodobého jezdectví a on na mě vytáhnul historii :D Ale test jsem složila na 100% zato on pak pahořel i na tom, které plemeno se nejvíce hodí na dostihy.Ale prý jsem celkově překvapila! Asi čekal že jsem blbá jako poleno, ale narazil.Něco mě ta škola přece jen naučila :D
Jinak v úterý a včera jsem měla brigádu.V úterý jsem zaskakovala a včera jsem měla svůj koňo "tým".Šly jsme s holkama na vyjížďku do lesa, takže jsem po 3 letech seděla na vysokém koni :D Halíka mám totiž jinde.No a zlatý můj poňokůň!! Nadávám na něj jaký je to lenochod, ale jako se srovnáním s tou co jsem měla včera je Halík teda tryskomyš.Plazila se jak kdyby šla na pohřeb a ještě měla tu drzost že vykopla po 2koních. Fakt potvora.V půlce vyjížďky mi právě došla trpělivost (potom co nakopla druhého koně) a začla jsem na ni být tvrdá a jak najednou uměla chodit!
Dneska jsem nešla na praxi protože mě neskutečně bolelo břicho :/ Necpu do sebe prášky dokud to není nutné, takže jsem se to snažila přespat a vstávala až ve 12..A už je to lepší.

Zrovna hlídám malého brášku co spinušká (jaký zlatý klid) a koukám po internetových obchodech a našla jsem si pár věcích za které asi uvalím pár korunek.. :D


Ta kabelka! Neuvěřitelně moc se mi zalíbila..A za tu cenu? Myslím že trošku luxus.Uvidím jestli mi ji maminka schválí, je to taková moje módní poradkyně :D
Ta bílá čelenka mě zaujala na první pohled.Decentní ozdůbka do vlasů.No a čelenka místo čepice? Čepice nenávidím, ale zároveň nesnáším zimu :D Takže takový krompromis, já budu spokojená že nemusím mít čepici a mozeček bude spokojený že mu je teploučko.A babi bude spokojená nejvíc protože ta zase nensáší když mám "holou hlavu" :DDD



Šálalalalal..Nejsou nádhenré,luxusní,boží? Láska na první pohled!Já z nich prostě nemůžu!! Trošku mě bolí, no spíše mé finance bolí, ta cena..Ale já asi fakt neodolám!Jen vybrat jednu.To bude to nejtěžší :D Asi udělám losovačku. Je to rozměr 9x18.5 takže jsem fakt ráda.Líbí se mi totiž ty větší peněženky, už dva/tři roky mám jednu a ikdyž ještě vypadá obstojně (což se divím, je od ťamitami za tuším 99,-) tak by to chtělo změnu.


Která se líbí vám nejvíce? On je problém v tom, že tam jsou zrovna motivy zemí, které jsou mým snem navštívit :DD ( Londýn příší rok v létě,Paříž po matuře, USA někdy v budoucnu :D) Asi fakt udělám losovačku ♥
Achjo, kde jsou ty časy kdy jsem za nic neutrácela :D

Pokud nebojuješ za to,co miluješ,nebreč pro to, co ztratíš

2. october 2014 at 11:37 | Simi Maple |  Zápisky ze života
Ahooj :) Tak vás zdravím po pár dnech.Nechce se mi věřit tomu že už je zase středa! To tak šíleně letí ten čas, že se nenadějeme a už zase budou Vánoce.
Docela teď přežívám ve sklonku volného času.Dneska jsem měla poprvé brigádu tak jsem byla krapet nervózní jak si s děckama sednu a tak.Ale myslím že to bude dobrý.Jenom to bylo strašně hrrr,původně jsem měla mít úplně jinou skupinu(mladší děti), a já neměla podklady takže na příště si něco předpřipravím a hned se budu cítit lépe.Ale hned první den jsme šli na jizdárnu a alespoň jsem skoukla jak holky jezdí a mám zrovna hodně šikovné holčiny, takže to bude jen radost je trénovat.Jedna je sice krapet "horší", ale taky neměla zrovna vhodného koně takže to ji moc nepodpořilo.Ale i ona nakonec byla šťastná že jí kobylka šlape jak má :)
A pokud výjde jedna věc,kterou nechci říkat dokud to není jisté,tak bych měla mít i klubík v pátek takže to vypadá že se nebudu muset obávat toho, jestli budu mít dostatek peněz na Anglii, objektiv, a tréninky s Halčou ♥
S Paříží to je tak, že mi mamka řekla jednu krásnou větu. "Pokud úspěšně odmaturuješ,zajedeme si do Paříže,zvu tě.Ber to jako motivaci" A to je kurňa motivace!! Paříž ♥


Zítra mám už třetí jízdy v autoškole a jedeme už na cesty takže jsem docela nervózní :D Vím že nás bude tahat na ty postranní uličky a tak, ale přece jen už to bude na cestě a ne v bezpečí pozemku!! :D

Ok,včera jsem článek nedokončila tak pokračuji dnes,2.10 v 11:10.
Nešla jsem do školy, jsem nějaká nachcipaná takže ani ty jízdy jsem neměla.Venku je tak hnusně že mám z toho blbou náladu a nic se mi nechce dělat.Chybí mi Halík.Chybí mi společné vyjížďky.Nudím se.Nebaví mě škola.Chci něco dělat, ale nevím co.Jsem bez chuti k životu.Á užírá mě to !
Hrůza hrůza hrůza.Musím začít něco dělat nebo se z toho asi cvoknu.Alespoň že zítra se neučíme a jdeme na nějaký eko film, haha.A pak hurá za Halouškem :3 Mít ho teď doma, neváhám ani minutu a vytáhnu ho ven,a bylo by mi jedno že jsem nemocná nebo že je venku je odporně :D Mám absťák z jeho nepřítomnosti,už zase.

(V pozadí "naše" krásná rozestavěná dálnice -.- fotka z prázdnin při západu slunce)
Však se přiznejte, komu by tahle chlupatá koule nechyběla? :D Ať už je jakýkoliv, je to prostě Halík a žádný kůň se mu nevyrovná :) Zrovna koukám na datum a zjišťuji že ani ne za 2 měsíce oslavíme 3 roky co jsme spolu.To tak šíleně letí ten čas!Jakoby to bylo včera co jsem se na něj byla podívat, a jakoby to bylo pár hodin zpátky co jsem si ho přivezla domů.A ony to už budou 3 roky....Za tu dobu jsme toho překonali strašně moc, ale ještě nás toho hodně čeká a začínám se děsit toho, že náš společný čas se tak šíleně rychle krátí!! Ale pokud půjde vše podle plánu, minimálně 5let spolu ještě budeme, tedy,pokud půjdu na výšku hned po maturitě, což bych chtěla.A hlavně pokud mi Halču budou i nadále sponzorovat prarodiče, protože nevím jak bych zvládla živit koně ve svém věku.Jedině si nasáčkovat brigády a zkusit to uživit tímto způsobem.Což by asi i šlo..No uvidíme jak se to časem vyvrbí :)) Hlavní je že v blízké době se nerozdělíme a můžeme si užívat společné chvíle.

Ani nevím proč vůbec řeším co s Halíkem bude.Matura mě čeká příští rok a pak se uvidí co bude dál.A nehrozí že bych ho do té doby prodala - to abych ani nedala psychicky :D Na tohle se budu připravovat hodně dlouho dopředu, a kéžbych nemusela vůbec!! Tak trošku spoléhám i na to, že Halík má 15let a než by k tomu došlo bude to dědeček v důchodu se zaslouženým odpočinkem takže by se prostě a jednoduše nechal dožít v klidu domova a tam už ty finance nebudou tak náročné i pro mě (doufám,doufám :D) Když ale vidím jak se chová, řekla bych že je teprve v pubertě a na žádný důchod se v průběhu 15let nehodlá dostavit :D A právě proto ho miluji.Když jsem si ho totiž koupila byl úplně bez života,taková zdeptaná příšerka a jak našel tu ztracenou radost je to úplně jiný kůň :) Někdy až moc akční, aneb když vám v trysku s ostatními koňmi začne kozlovat radostí, to není zrovna super bezpečné. :D

A začínám se zase moc rozkecávat ohledně jeho.To víte, když necháte koňařku kecat o svém koni je to průser :D Tak se mějte krásně, ahój :)